Konečně se po několika dnech úmorných veder trochu ochladilo a ještě k tomu nádherně svítil měsíc, a tak jsme vyrazili obhlédnout posekané louky. Čekala jsem, že by se mohla objevit liška, s prasaty jsem příliš nepočítala, protože jsem tady několik předchozích čekaných viděla jen bachyňku se dvěma selátky. Ještě před měsícem jsem tady několikrát potkala dva lončáky, ale zdálo se, že nyní přešli jinam. Usadila jsem se na kazatelnu u hnoje a užívala si daleký rozhled. Před jedenáctou slyším lámání a už vidím, jak z lesa na louky vybíhá „moje“ bachyňka a v trávě za ní běží dvě selátka. Začali buchtovat přímo pod kazatelnou, takže jen slyším spokojené mlaskání. Za nějakou chvíli vidím na protější straně luk vyběhnout lišku, ale je to příliš daleko. Bachyňka pomalu odvádí selata dál do louky a začíná vytahovat vysoká. Před půlnocí z lesa vybíhá prase a za chvilku druhé. Asi ti dva lončáci, ale musím si být stoprocentně jistá, a tak čekám, až se dostanou na místo s vypasenou trávou. Dlouho je pozoruji, jsou to samotná prasata okolo 30 kilo. Připravuji zbraň, a když se jedno z nich postaví na široko, střílím. Prase kvikne a padá k zemi. Po krátkém odkazování zhasíná. Po 10 minutách slézám z kazatelny a vzdávám poctu ulovené zvěři. Je to lončák kňourek. Lovu zdar!