Včera jsme si udělali výlet za Áresem od Lesní paní, potomkem naší Heruši. Z Áreska vyrostl pořádný hafan, má milou povahu, nesporné lovecké vlohy (což by občas jeho majitelé klidně oželeli) a hlavně má milující rodinu, kterou mu jistě může spoustu psů závidět. Když jsme vyrazili na procházku, obdivovali jsme ideální krajinu pro špringra – louky, pole, lesy, rybník hned u domu… U nás ve skalách je to někdy o strach .

Áreskovi jsem, k jeho „velké radosti“ , malinko přistřihla ušiska. Trpěl hodně , ale vydržel… Aby na mě úplně nezanevřel, tak zůstalo v podstatě jen u uší. Pokus o postojovku bohužel nevyšel, to už bylo na Áreska moc a jen mě viděl, tak prchal . Nakonec jsem ho trochu podplatila nějakými pamlsky, aby na mě nevzpomínal jen ve zlém.

Děkujeme celé Áreskově rodině za vlídné přijetí a přejeme, ať si s Áreskem užívají spoustu legrace ! Fotky z návštěvy jsme přidali do Áreskova alba na rajčeti.