Ve čtvrtek 9. července ráno jsem vyrazila zkusit štěstí na divočáky, kteří poměrně nepravidelně navštěvují vnadiště. Na místo dorážím před půl čtvrtou a už z povzdálí slyším, že jsou tam. Pomalu se přibližuji na střeleckou vzdálenost a hledám místo k bezpečné střelbě. Na kazatelnu se už nedostanu, to bych je mohla zradit. Zalehám do trávy, ale bohužel mám před sebou nerovný terén a divočáky nevidím. A tak nezbývá než zakleknout. Pozoruju divočáky, jsou to 4 lončáci a jeden starší divočák, jeden z lončáků napadá na přední běh. Podle snímků z fotopasti je to zhojené staré zranění, ideální by bylo, kdyby se mi podařilo ulovit právě jeho. Jenže je ještě poměrně tma, divočáci se různě překrývají a zdá se, že brzy zatáhnou do houštiny. Ve 3:45 se jeden z lončáků oddělil, staví se na široko, a tak neváhám a střílím. Po ráně kviknul, ale odbíhá do houštiny stejně jako ostatní. Doufám, že to bude dobré a najdu ho zhaslého na kraji houštiny. Chvíli čekám a jdu se podívat na nástřel. Ať hledám, jak hledám, nedaří se mi najít ani nástřel, natož divočáka. Kontroluju všechny vstupy do houštiny v naději, že objevím otěr barvy, ale marně. Ajaj, asi jsem něco pokazila. Volám domů, že si jedu pro Huberta a prosím o pomoc. V místě předpokládaného nástřelu nechávám Huberta, aby si vše ověřil.  Vyráží k houštině a na kraji koná svoji potřebu :-)… Koulím očima a Hubert na mě kouká stylem: Paničko, když musíš, tak musíš… Pak už zalehl do řemene, vede nás krajem houštiny a po chvíli začíná prudce stoupat do kopce. Když projdeme houštinou, dostáváme se do vysokého lesa s hustým podrostem smrku, který je obtížné prolézt. Najednou cítím divočáka, ale nic nevidím. Hubert pokračuje dál a najednou se zastavuje a začíná hlásit u zhaslé lončačky zapasované mezi smrčky. To byla úleva! Chválím Huberta a když chci začít vyvrhovat, zjišťuju, že nemám nůž…. Tom, kterého jsem vytáhla z postele, taky nemá nůž, a tak musíme zpátky domů :-D. Naštěstí je to jen kousek…. Byl to lov se vším všudy! Rána byla na měkko a kule prošla čistě, proto nikde nebyla ani kapka barvy. Bez Huberta bychom byli ztracení, a tak Lovu zdar!